Hlasování o držiteli Ceny Michala Velíška pro rok 2009 bylo ukončeno, ale…

Proč cenu nedostanou všichni, proč jen jeden – znělo z jednoho anonymního dopisu. Jak a na základě čeho rozhodnout, kdo z pětice má cenu obdržet: hlasováním výboru? Hlasováním veřejnosti? Co rozhodne? Subjektivní pocit členů výboru? Velikost rodiny a přátel kandidátů kteří pošlou svůj hlas? – a už vůbec nehovořím o možnosti se pokusit výsledek ovlivnit obelstěním programu při hlasování. Žel, tato snaha byla v tomto roce mimořádná. I když v konečném součtu budou opakované hlasy z jednoho počítače anulovány a tyto snahy byla zbytečné, zůstává nám z počínání těchto „fandů“ trochu hořký pocit. Možná právě nyní – ještě před zveřejněním letošního držitele Ceny Michala Velíška - je třeba se vrátit někam na začátek.

Po Karlově náměstí jde muž s dítětem. V kočárku má dárek pro manželku. Na lavičce je násilníkem ohrožována mladá žena. Muž s kočárkem neváhal a jednal. Za několik hodin Michal Velíšek zemřel.
· Udělováním ceny vzdáváme hold lidem jako byl vzpomínaný Michal Velíšek, kteří položili za svůj aktivní postoj cenu nejvyšší – cenu života.
· Udělováním této ceny chceme vyvolávat vždy znovu diskusi na téma lhostejnosti a jejího opaku.
· Udělováním Ceny Michala Velíška chceme vždy znovu vyzvednout morální hodnoty lidskosti. Proto s ní nejsou a nemohou být spojeny finanční prostředky.
· Celým projektem nechceme vyzvednout jednoho člověka. Chceme ukazovat na kladné příklady.
· Předáním Ceny Michala Velíška říkáme, že slušnost do života patří. Chceme říct, že právě o ní se má mluvit a neměla by být zapomenuta ani tenkrát, jde-li o cenu této slušnosti…

Vítězslav Vurst