Aby mráz po povodni neškodil

U většiny povodněmi postižených staveb se nepodaří promočené konstrukce do zimy zcela vysušit. Pokud se je nepodaří alespoň provizorně zateplit, mohou být škody způsobené mrazem mnohem větší než škody v důsledku podmáčení nebo biotického napadení.

• Ve zdivu vzniknou erozní trhliny způsobené rozpínavostí ledu, které jej buď roztrhají v celé tloušťce, nebo se oddělí mrazem napadená vnější vrstva zdiva. Vzniká tak riziko snížení únosnosti až do úplného zřícení nosných konstrukcí domu.
  
• Mokré zdivo má výrazně nižší tepelně izolační vlastnosti (zhruba poloviční oproti zdivu s ustálenou vlhkostí). Důsledkem je obtížné vytápění či nedotápění místností s mokrými konstrukcemi (zdroj tepla obvykle nestačí pokrýt zvýšenou tepelnou ztrátu, navíc navýšenou potřebným intenzivnějším větráním). To samozřejmě sníží obyvatelnost postižených místností.
  
• Mokré zdivo v důsledku svých nižších tepelně izolačních vlastností bude v zimním období zásobováno další vlhkostí. Jednak bude docházet ke kondenzaci páry na chladných površích špatně izolovaných konstrukcí, jednak bude probíhat zvýšená kondenzace uvnitř těchto konstrukcí. Tím se podpoří podmínky pro rozvoj kolonií plísní a hub. Zároveň se tak zpomalí vysušování konstrukcí. Obyvatelnost přilehlých prostor a rizika destrukce zdiva se tak zvýší.

Potřebujeme proto:

• zvýšit teplotu na vnějším povrchu zvlhlých stěn při nejnižších zimních teplotách (uvažujeme –15, popř. –18 stupňů) nad teplotu mrazu,
  
• zvýšit teplotu na vnitřním povrchu zvlhlých stěn bezpečně nad teplotu rosného bodu

To lze zajistit provizorním zateplením obvodových stěn, neboť vlhkostní stav obvodových konstrukcí zatím neumožňuje konečné vnější zateplení. Proto od začátku přemýšlíme pouze o zateplení na jednu zimu. Tepelná izolace se umisťuje nad hranici vlhkého (mokrého) zdiva (nejméně o tloušťku zdiva navíc).

Postupujeme po etapách
Rozevřené praskliny vnějších zdí by se měly vyplnit a utěsnit například stavebním tmelem a alespoň provizorně nahodit omítkovou směsí. Další postup závisí na míře vysušení a síle zdiva.

Teplo pod úlomky suti
Nejjednodušší řešení není příliš estetické, nicméně je účinné. Ze zlomků stavebního dříví, kterého bývá po povodních dostatek, se vytvoří provizorní záklop ke stěně a k němu se přihrne staveništní suť či hlína. V patě přihrnutí musí být provedeno odvzdušnění zakrývané vzduchové vrstvy, které může zároveň sloužit k jejímu odvodnění, například vloženou trubkou. V horní části musí být vzduchová mezera spojena malými otvory s vnějším prostředím (vznikne přirozeně vlivem neuspořádanosti a netěsnosti použitého dřeva). Řešením je i odsazené obložení spodní části stavby balíky slámy. To však naráží na nedostatek slámy, zvlášť patrný v oblastech po záplavách. Se spodním odvětraným záklopem však mohou být takto využity povodněmi znehodnocené slamníky.

Obklady z izolačních desek
Účinný je i přiložený obklad z izolačních desek (kamenné vlny, pěnového polystyrenu). Pokud je ve vnitřním prostoru teplota minimálně 15 stupňů a očekávají se mrazy –15 stupňů, doporučuje se přidat tak silnou izolaci, aby měla stejný účinek jako obvodová zeď. U starších domů to tedy znamená 50 mm izolace, u novějších domů pak 100 mm. Je však lepší tuto hodnotu předimenzovat, tj. u starších asi na 100 mm, u novějších na 120 až 150 mm tepelné izolace. Přiložené nebo lehce připevněné desky (vhodné je ponechat funkční mikroventilační mezeru asi 5 mm) je nutné chránit proti vodě, nejlépe difuzní fólií, schopnou propouštět vodní páru.
Na jaře se desky sejmou, aby dům mohl přes léto vysychat. Použité izolační desky lze po vysušení zdí využít pro konečné dodatečné vnější zateplení objektu.

Ochrana fólií
Zdivo lze rovněž před mrazem chránit pouze speciální perforovanou neboli paropropustnou fólií, například typu Nicofol či Tyvek, Přiložením děrované fólie na zdivo vytvoříme téměř nevětranou vzduchovou mezeru o tloušťce minimálně 50 mm, vodní páry však mohou volně prostupovat z konstrukce do vnějšího prostředí. Tato vzduchová mezera zajistí potřebnou dodatečnou izolaci konstrukce z vnější strany. Malé množství vody zkondenzuje na vnitřním povrchu fólie, ta však při vhodné úpravě steče do země.
Prakticky se zatepluje tak, že se fólie buď vypne na rám, který se pak přiklopí na zeď, nebo se v horní části ke zdivu připevní latí a v dolní se přitíží trubkou či přihrnutou hlínou. Nahoře je co nejblíže u zdiva, dole je od zdiva odsazena – toto odsazení sníží promrzání pod úrovní terénu, neboť se rozšíří ochranná tloušťka přilehlé zeminy.

Zateplení dále zajistí:

• Kromě toho, že zdivo nenaruší mrazy, nebude na jeho vnitřním povrchu ani uvnitř docházet ke kondenzaci vodní páry (tím se urychlí vysoušení zdiva a usnadní se ochrana proti biotickému napadení.
• Tepelně izolační vlastnosti zdiva se zvýší na úroveň o málo vyšší než u původního zdiva, tepelná ztráta postižených místností a tudíž i jejich vytápění tedy budou normální.

Při dodatečném zateplení je třeba zdivo i nadále odvětrávat a vysoušet.