Co by měl znát každý projektant a architekt při návrhu budov do zátopových oblastí
Základní legislativní podklady
1) Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a změně některých zákonů (vodní zákon), jeho prováděcí vyhlášky č. 431/2001 Sb., č. 432/2001 Sb., č. 470/2001 Sb., č. 471/2001 Sb. a zejména vyhláška č. 236/2002 Sb., o způsobu a rozsahu zpracování návrhu a stanovování záplavových území, změna stavebního zákona ze září 2002, která aktuálně upravuje postup všech zúčastněných v období živelných pohrom a náhlých havárií. A rovněž další aktuální předpisy, které se vztahují k navrhování a užívání staveb v zátopových územích.
2) Územní plánovací dokumentace se stanoveným zátopovým územím (není-li, pak vyžadovat jeho vymezení ve smyslu vyhlášky č. 236/2002 Sb. a novely stavebního zákona), tedy hranice jednotlivých částí zátopového území (zejména průtočné části, tzv. aktivní zóny) a podmínky pro výstavbu v jeho jednotlivých částech, zejména ve vztahu ke stavebnímu pozemku a jeho návazností.
3) Povodňový plán obce, areálů a případně jednotlivých staveb.
Nutné úpravy pozemku a umístění stavby na něm
4) Svažitý terén pozemku zajistit proti sesuvům půdy při zatopení. Terénní úpravy nesmí zhoršit odtokové poměry, naopak je vhodné využít je k jejich zlepšení.
5) Drobné stavby a skladování na pozemku hlavní stavby řešit tak, aby nemohly stavbu při povodni poškodit a aby neohrožovaly ani bezpečnost okolních staveb, zejména staveb po proudu.
6) Stavbu navrhovat co nejkompaktnější, bez zbytečných výstupků a orientovat tak, aby ji proud vody co nejsnáze obtékal (např. dům umístit rohem proti proudu, pokud to regulační podmínky v místě dovolí).
7) Využít oplocení, objektů drobné architektury a terénní úpravy k odklonění hlavního proudu vody a plovoucích předmětů mimo stavbu.
Podmínky pro založení stavby
8) Založit stavbu na podloží, které prakticky nemění své charakteristiky při zatopení (často je potřebné hlubší než běžné založení) a jehož materiál nehrozí vyplavením. (Lze také vytvořit hutněný polštář se zaručenými vlastnostmi při zatopení nad úrovní stávajícího terénu.)
9) Kotvit stavbu, její založení i jednotlivé části, vůči vztlaku při zatopení okolí.
Řešení spodní stavby a jiných částí stavby ohrožených zatopením
10) Pečlivě zvážit funkční využití suterénu. Spodní stavba a další části stavby ohrožené zatopením (dále jen spodní stavba) by měly mít hydroizolační ochranu proti tlakové vodě, včetně navazujících inženýrských sítí a prostupů.
11) Spodní stavba by měla být dimenzována na dynamické namáhání při tlakové vodě v podmínkách částečného odplavení nesoudržných povrchových vrstev okolního terénu.
12) Spodní stavba, nebo její část, by měla být řešena jako pomalu průtočná, je-li to možné. Jednou z možností je návrh zaplavovacích otvorů u paty suterénního zdiva.
13) Neprůtočná spodní stavba by měla být řešena s možností havarijního zatopení, nejlépe čistou vodou (sníží se nároky na vztlakové kotvení a na tlakové namáhání), včetně řešení způsobu přiměřeně rychlého odvádění zátopové vody podle snižování okolní hladiny (vypouštění „nádrže“ se zpětným tlakovým jištěním). Sníží se tím rovněž náklady na následnou sanaci a dekontaminaci.
Stavební konstrukce a materiály zatopitelné části stavby
14) Zatopitelné stěny nutno dimenzovat, opírat a kotvit na dynamické působení vody z vnější strany (před zatopením vnitřních prostor) i na statické působení vody z vnitřních zatopených prostor (při opadnutí vnější vody).
15) Zatopitelné stropy nutno dimenzovat i na opačné namáhání vztlakem vody. Při více zatopitelných podlažích vyloučit možnost významnějšího zatopení podlaží nad podlažím nezatopeným (např. zajištěním bezpečného přepadu vody z horního podlaží do dolního, se zpětným tlakovým jištěním).
16) Výplně otvorů řešit pevně kotvené a uzavíratelné, s výplněmi i jejich osazením odolnými proti dynamickému namáhání vnější vodou. Těsnit štíty a kryty otvorů zámků ve dveřích. Zajistit oporu výplní otvorů ve fasádě (zalomená ostění, zárubně, prahy a výztuhy zabezpečovacích systémů).
17) Kompletovat výplně otvorů vnějšími ochrannými prvky (okenice, žaluzie, doplňkové vnější dveře otvírané ven, rozdělené po výšce tak, aby byly i po částečném zaplavení průlezné).
18) Konstrukce řešit bez vnitřních vzduchových dutin a nasákavých vložek (akumulace vody a vlhkosti).
19) Povrchové úpravy konstrukcí řešit paropropustné (snadné vysychání a vysušování odpařováním), omyvatelné (snadné odstranění vodou vneseného znečistění), s přiměřenou hydroizolační odolností (proti pronikání stojaté vody do hloubky z povrchu konstrukce), neobsahující živiny pro růst plísní.
20) Použít materiály konstrukcí s minimální nasákavostí, nedegradující působením vody při vícedenním opakovaném zatopení, neobsahující živiny pro růst plísní.
Technická zařízení zatopitelné části stavby
21) Energetická a technologická centra stavby neumísťovat do zatopitelné části stavby.
22) Elektrorozvody řešit se samostatným jištěním, automatickým odpojováním při vyšší hladině vody a s úpravou zajišťující funkčnost i po opadnutí vody.
23) Zajistit ochranu kanalizace proti vzduté vodě.
Organizační opatření stavby
24) Pro každou stavbu vypracovat povodňový plán projednaný tak, aby byl v souladu s povodňovým plánem obce.
Doporučená literatura
- Články a doporučená literatura o povodních v časopise Tepelná ochrana budov, Cech pro zateplování budov + Informační centrum ČKAIT, Praha 2002, č. 4
- Miloslav Konvička a kol.: Město a povodeň – strategie rozvoje měst po povodni, ERA, Brno, 2002
© Jiří Šála © Josef Smola
Převzato z časopisu Tepelná ochrana budov 5/2002