Nejčastější chyby při řešení oprav a rekonstrukcí objektů zasažených povodněmi
Tato analýza je zaměřena hlavně na nejčastější chyby, kterých se stavebník, investor nebo stavební firmy mnohdy dopouštějí a které vedou ke znehodnocování prováděných prací. Jedná se hlavně o tu fázi rekonstrukce, kdy již nehrozí statické riziko nebo je objekt staticky zajištěn. Příklady zde uvedené čerpají z praktické zkušenosti při řešení oprav poškozených objektů a faktické prohlídky cca 2 000 objektů.
1. nebyl brán v úvahu stav konstrukce před povodní
Jednou z velmi opomíjených skutečností byl a stále je fakt, že se při návrzích oprav nebral v úvahu stav konstrukcí před povodňovou vodou. Ve velké míře (zvláště v obcích s objekty staršími kolem 70 a více let), byly konstrukce již zavlhčené a zasažené stavebně škodlivými solemi. Svůj vliv měly i opravy v minulých letech, kdy se konstrukce „řešily“ vnitřními izolacemi (na bázi asfaltu a téru) a tím se vlhkost dostávala do vyšších úrovní a na vnější stranu stěny. V těchto případech jen vysoušení pomocí odvlhčovačů není dostačující a postup je nutné konzultovat s odborným technikem.
Nemalé procento starých a starších objektů je bez zpevněných základů a bez drenáží. Tato skutečnost v kombinaci s betonovými podlahami bez vodorovných izolací ve zdivu způsobuje mnohé statické poruchy, kdy nevznikla možnost přirozeného odtoku vody z podzákladí.
2. podcenění tlakového působení vody na konstrukce a hydroizolace
I v nových objektech (nejen ve starších), může tlakové působení povodňové vody způsobit poruchy funkčních izolací, a to jak svislých, tak vodorovných. Dále je nutno překontrolovat i stav rozvodů zdravotní instalace a odpadů. Opravy, které nevyloučí i možnost těchto poruch, rovněž povedou k nesprávnému nebo nedokonalému způsobu sanace.
3. problematika omítek
Mnoho majitelů domů a bytů se rozhoduje na základě „zaručených rad odborníků“, kteří nemají zkušenosti se sanací dlouhodobě zatopených objektů. Takto provedené zásahy si vyžádají další nemalé finanční částky na následné opravy. Obecně lze z vysledovaných objektů konstatovat, že zhruba v 70 % případů má smysl porušené a poškozené omítky okopat. Pouze v případech tzv. „buchet“, tedy stěn z „vepřovice“, by okopání mohlo vést ke statickým poruchám nebo až ke zborcení objektu, protože rozmáčenou hlínu nemá co držet pohromadě.
Pokud se urychleně aplikovaly klasické omítky na extrémně vlhké stěny, došlo v cca 60 % případů k poruchám, kdy se začaly objevovat plísně a solné výkvěty. Ke stejným chybám dochází, když se stavebník snaží vysokou vlhkost „zaizolovat“ pod omítky. Vlhkost začne zákonitě stoupat do vyšších úrovní nebo se projeví na vnější straně stěny. Díky této skutečnosti (vlhká stěna = studená stěna = odvod tepla), dochází ke vzniku rosného bodu na omítkách a k následnému vzniku neodvratitelných poruch omítek (sole, mapy, plísně,..) V případech smysluplného vysoušení prováděného pod dozorem odborného technika, má smysl aplikovat sanační omítky, a to takové, které jsou na tyto případy zvláště uzpůsobeny. Ne každá sanační omítka je schopna odolat vysoké vlhkosti a vysokému stupni zasolení. Je třeba upozornit, že není-li dodržen výrobcem stanovený postup, je účinnost sanačních omítek silně snížena.
Tam, kde majitel objektu nepřistoupí ke komplexnímu řešení vlhkosti (např. provětrávané podlahy, drenáže, vzduchové kanály, správné větrání a cirkulace vzduchu), neodpovídá v mnoha případech výsledek vynaloženým nákladům. Kdo chce efektivně provádět rekonstrukci, neobejde se bez rad zkušeného a odborného technika.
4. nedodržování obecně platných zákonitostí a pokynů
Nakonec několik rad, které doporučujeme dodržovat pro účinnou a efektivní sanaci objektů a které jsou důležité pro zachování životnosti sanačních zásahů, čímž se může předejít dalším zbytečným vícenákladům.
- Obnovení maleb je vhodné provést až po úplném vyzrání omítky.
- Aplikovat prodyšnou barvu s koeficientem difuze vodních par sd =<0,2 m (nejlépe 0,1) – velmi často se chybně aplikují disperzní neprodyšné barvy.
- Stěny po provedení sanačních omítek nelze v žádném případě obkládat nebo jiným způsobem uzavírat povrch – dojde ke znehodnocení předchozích úprav a oprav a k další koncentraci vlhkosti v konstrukci.
- Nábytek a zařizovací předměty nepřistavovat ke zdivu – dodržet mezeru cca 50 – 100 mm – může dojít k opětovné tvorbě plísní.
- Sanované prostory vyžadují následné intenzívní větrání – nepodceňovat riziko vzniku kondenzace.
- Venkovní omítky a oprava fasády se provádí až po výrazném snížení vlhkosti obvodového zdiva – v konkrétních případech v kombinaci s nezbytnými zásahy a metodami sanace (dodatečné vodorovné izolace, vzduchové kanály, provětrávané podlahy,…).
- Nedostatečná výška při realizaci sanačních omítek může způsobit následný vznik poruch omítek nad provedenou sanací. Toto platí i pro nedostatečnou připravenost podkladu před aplikací sanačních omítek.
- Pokud se nekombinují sanační zásahy s řešením primárních příčin (dešťové svody, drenáže, poškozené rozvody ZI a kanalizace,...), budou opravy poloviční nebo jejich účinnost bude minimální.
- Ponechání sádry nebo aplikace sádry pod nové omítky (i sanační) tam, kde je vlhké prostředí, může způsobit další poškození omítek a elektroinstalace.
- Před každým stavebním zásahem nebo plánovanou opravou (sanací), doporučujeme konzultaci s odborným technikem nebo firmou – předejde se tak zbytečným škodám.
informace:
http://www.baurex.cz
realsan@baurex.cz