Pomoc duchovního při mimořádných událostech

Roli duchovního při takových příležitostech můžeme vidět ve všech časových úsecích, kterými musí oběti mimořádných událostí projít.

Pomoc bezprostředně po mimořádné události
Většina duchovních schopna citlivého přístupu k těm, kteří prožívají jakýkoli druh problémů. V armádě ČR, kde má služba duchovních delší tradici, potvrdí většina velitelů, už sama přítomnost duchovního má zklidňující vliv. Podobné zkušenosti popisují účastníci pomoci po záplavách v roce 2002, kdy mezi pomáhajícími byla již celá řada duchovních,kteří před tím prošli výcvikem.

Několik dnů po záplavách, po několikateré návštěvě duchovního u muže, který při záplavách přišel o poměrně velký majetek, (nikdo z účastníků ani nevěděl, že se jedná o duchovního), došlo ke změně postoje, který dotyčný hodnotil slovy: „pomohl mi to rozchodit..“
Jiný příklad: Těsně po tom, co opadla voda se všichni pustili do odklízení bahna a znehodnocených věcí – za pomoci hasičů, vojáků, dobrovolníků. Zástupce obce upozornil duchovního, působícího v týmu dobrovolníků na staršího muže, který seděl před domem, bezmocně hleděl na všechnu tu spoušť a nikoho nechtěl pustit do svého domu, aby mu s odklízením pomohl. Ten jej navštívil. Poseděli spolu na lavičce před domem. Výsledkem více jak dvouhodinového naslouchání byl souhlas s pomocí při vyklízení. Druhý den se v jeho domě už pracovalo tak, jako ve všech ostatních kolem.

Naslouchání, společné mlčení, ale i vhodné slovo, které dovede přinést uklidnění, je bezprostředně po prožité události důležitým prvkem pro zvládnutí mimořádné události. Účastníci mimořádných událostí tuto pomoc velmi oceňují.

Duchovní, který byl součástí týmu dobrovolníků připomoci obětem povodní, vzpomíná: „V jednom městě jsem měl na starosti koordinaci dobrovolníků. A zvlášť jsme se věnovali lidem, kteří byli osamělí, nedovedli si sami poradit a byli dost bezradní. Tyto lidi jsem také pravidelně navštěvoval a mluvil s nimi. Po týdnu mně jedna paní své sousedce představila: „To je náš farář, naše duchovní vzpruha.“ (ačkoli jsem se jí nikdy jako farář nepředstavil a o církevních věcech jsme se nikdy nebavili).

Jsou situace, které vyžadují mimořádně citlivý přístup. Většinu lidí zastihuje setkání s nenadálou událostí nepřipravené. Zvlášť dojde-li k těžkým zraněním či dokonce k úmrtí. A právě v těchto případech může být přítomnost a pomoc duchovního velmi cenná. Podobně jako při všem, co se týká zařízení posledního rozloučení, vlastního pohřbu a všeho, co s tím souvisí. .

Významným prvkem pomoci je také úzká návaznost na křesťanské humanitární a charitativní organizace, které jsou schopny urychleně organizovat pomoc. Předností v praktické pomoci je také provázanost duchovního se společenstvím sboru nebo farnosti, díky které může docházet k rychlému zprostředkování pomoci. Z období záplav lze uvádět řadu zkušeností, kdy zjištěná potřeba z terénu, která se nedala okamžitě nahradit z humanitárního skladu, byla přenesena na kněze vedlejší farnosti. Ten ji oznámil při večerní bohoslužbě a druhý den mohlo dojít ke zprostředkování pomoci mezi dárcem a potřebným.

Doprovázení při truchlení

Zpracování prožitého traumatu se odehrává v poměrně dlouhé době. Nedotýká se pouze přímých účastníků, ale i jejich rodinných příslušníků, kamarádů, známých, spolupracovníků a podobně. Ze zkušenosti víme, že pomoc duchovního v těchto situacích nevyhledávají pouze aktivně věřící, u kterých bychom s tím počítali, ale i ti, kteří v běžném životě společenství věřících nenavštěvují Už samotná skutečnost, že je možné za někým přijít, že je někdo ochoten naslouchat, je velmi důležitá. Osobní účast při přípravě pohřbu, ale i na samotném rozloučení otevírá možnost pro další pomoc při doprovázení těch, kteří truchlí a prožívají ztrátu někoho blízkého.

Přínosem je také pomoc v sociální rovině. Duchovní není osamocený jednotlivec, ale vždy patří k širšímu společenství lidí, kteří jsou většinou citliví na lidskou bolest a ztráty. Toto společenství je zpravidla připraveno nabídnout pomoc v překonávání možného pocitu izolace a vyčlenění.

Dlouhodobá pomoc

Členové záchranných týmů skoční svou práci, humanitární pracovníci odejdou, zájem médií opadne, problémy obětí mimořádných událostí však neodezněly. Někdy se může jednat o pomoc v oblasti materiální a fyzické.

Ze vzpomínek jednoho z duchovních z období návštěv po záplavách: „V jednom domě, několik týdnů po záplavách, jsme navštívili jednu důchodkyni. Bezradně seděla uprostřed vystěhovaného bytu, stěny byly vlhké metr a půl vysoko a začínaly silně plesnivět. Hasiči, vojáci i dobrovolníci město opustili a ona byla bezradná a zcela bezmocná. Podařilo se nám dát dohromady skupinu mladých lidí z církve, která vzápětí pomohla situaci řešit.“

Nejde však jen o materielní nebo fyzickou pomoc. Odpuštění, smíření, hledání nového smyslu života, nového nasměrování nebo naděje, to je také důležitou součástí procesu uzdravování. Možnost někam přijít, s někým o těchto otázkách hovořit, bez ohledu na to, zda takový rozhovor vznikne spontánně nebo je vědomě vyvolán, je velkou pomocí.

Jsou události, které jasně vymezují dvě skupiny: viníka(ky) a oběti. Pro obě skupiny je následující období po události velmi těžké. Je to další z oblastí, kde díky dlouhodobému působení duchovního může dojít k překonání bolesti, strachu, nenávisti, potřeby pomsty a celé řadě pocitů, které znesnadňují život oběma stranám.
Mnohé události také zcela logicky nastolí téma viny. Především ze strany obětí. Sám viník ale může být tragickou událostí tak ochromen, že nebude schopen svou vinu zpracovat a jakkoli ji přiznat (řidič autobusu – Nažidla) . Nesmířená vina také ochromuje proces uzdravení. Tady je další oblast, kde díky dlouhodobému působení duchovního může dojít k překonání bolesti, strachu, nenávisti.

Viník autonehody, při níž přišlo o život několik lidí, byl navštíven doma duchovním. Během rozhovoru vyšlo najevo, že tento muž již více jak tři měsíce nevyšel na ulici a že ho za celou dobu, kromě právníků a lidí, provádějících šetření případu, nikdo nenavštívil. V dlouhém monologu našel v duchovním „vrbu“ ochotnou naslouchat, aniž by zaznělo slovo obvinění. Díky návaznosti na duchovenskou službu ve věznicích může dojít k „předání kontaktu“tak, aby i při výkonu trestu mohla být nabídnuta pomoc při zpracování prožité události.

V situaci, kdy mimořádná událost otřese hodnotami, na kterých se člověk doposud orientovala pro které žil může být ohrožen smysl dalšího života. Doprovázení lidí, kterým se otřásly, nebo zhroutily dosavadní pilíře života je dalším možným příspěvkem duchovních. Výhodou je, že návštěvy a rozhovory mohou dle potřeby pokračovat i v následujících měsících.

Důležitou roli v tomto procesu jsou také vzpomínkové bohoslužby. Právě při nich může být dobře spojeno vědomí pomíjivosti na straně jedné a nové naděje na straně druhé. Je důležité, když se mohou tyto bohoslužby konat alespoň rok po mimořádné události.

Po lokálních záplavách na Blanensku (2002) byly konány dvě ekumenické bohoslužby. Na jejich organizaci se podíleli všichni, kteří v této oblasti poskytovali pomoc. Mezi nimi byli i duchovní, kteří zde působili jako psychosociální pracovníci. Ekumenická bohoslužba, na kterou přišli i ti, kteří běžně do kostela nechodí, měla pokračování ve společenském posezení u čaje. Možnost pohledu z časového odstupu a duchovního „nadhledu“,byla účastníky hodnocena velmi kladně.